Studie zahrnovala 530 pacientů, přičemž 7 % z nich bylo identifikováno jako ABPA bez astmatu. Jde o dosud největší známé vyšetření této nemoci. Protože však výzkum proběhl retrospektivně ve specializovaném centru a ABPA sans astma je obtížně diagnostikovatelný stav, skutečný počet postižených není znám.
Mezi těmito dvěma typy onemocnění byly nalezeny určité podobnosti. Podobná byla i míra vykašlávání krve (hemoptýza) a vykašlávání hlenové zátky. Bronchiektázie, stav, kdy jsou dýchací cesty rozšířené a zanícené, byla zjištěna častěji u pacientů bez astmatu (97.3 % vs. 83.2 %). Míra postižení plic bronchiektázií však byla v obou skupinách podobná.
Funkční testy plic (spirometrie) byly významně lepší u pacientů bez astmatu: normální spirometrie byla nalezena u 53.1 % pacientů bez astmatu ve srovnání s 27.7 % pacientů s astmatem. Navíc u pacientů s ABPA bez astmatu byla významně nižší pravděpodobnost exacerbací ABPA.
Stručně řečeno, tato studie zjistila, že ti, kteří trpí ABPA bez astmatu, mají pravděpodobně lepší plicní funkce a méně exacerbací než ti, kteří mají ABPA a astma. Klinické symptomy, jako je mopslík z hlenu a hemoptýza, se však vyskytovaly v podobné míře a bronchiektázie byly častější u pacientů s ABPA bez astmatu. Jednalo se o dosud největší studii o této podskupině ABPA; k lepšímu pochopení stavu je však zapotřebí další výzkum.